Tento bod celého postupu je zřejmě ze všeho nejdůležitější. Nedá se odhadnout jak celý proces skončí, pokud nepřipravíme plán EXITu a nepustíme se do jeho realizace. Definice výstupní strategie by měla začít stručným stanovením osobních, finančních a podnikatelských cílů vlastníka podniku. Tyto cíle následně poskytují rámec, ve kterém jsou činěna všechna rozhodnutí EXIT plánu.
Každý podnik je unikátní a každý vlastník má svoje osobní, finanční a podnikatelské cíle. Tyto unikátní cíle řídí tvorbu plánu EXITu. Nicméně jsou zde kategorie cílů společné pro všechny EXIT plány:
1. Určení data ukončení podnikatelovy činnosti;
2. Určení jak zvětšit a maximalizovat hodnotu podniku;
3. Určení způsobů jak konvertovat tuto hodnotu do podoby hotovosti daňově nejefektivnějším způsobem;
4. Zajištění kontinuity podnikání postupným předáním novým vlastníkům;
5. Rozhodnutí zda vlastník preferuje interní nebo externí převod;
6. Rozhodnutí jak dlouho chce/může vlastník zůstat ve firmě v přechodné době;
7. Zabezpečení pro vlastníka podniku a jeho rodinu při plánovaném nebo i neplánovaném ukončení činnosti
v podniku (např. úmrtí, invalidita, atd.)
Efektivně stanovený cíl musí být konkrétní, měřitelný, dosažitelný, realistický a motivující. Například cíl stanovený jako „Maximalizovat hodnotu podniku před jeho prodejem“ není konkrétní ani měřitelný.
Mnohem efektivnější a jasně definovaný cíl by byl:
„Zajistit růst hodnoty mého podniku z 25mil Kč na 50milKč během následujících 5 let tak abych jej mohl prodat za minimálně 35mil Kč po vypořádání všech daňových a ostatních závazků. Ve firmě zůstanu jako konzultant 6-12 měsíců a poté definitivně odejdu na odpočinek, abych se mohl cestování“
Důležité je také stanovení priorit, protože některé cíle mohou být ve vzájemném konfliktu. Například pro některé vlastníky může být důležité vědět, že pro podnikání zůstane v rámci rodiny. Naneštěstí, tato možnost EXITu je obvykle v konfliktu se snahou maximalizovat hodnotu/cenu protože třetí strana (finanční investor nebo strategický partner) jsou obecně ochotni a schopni zaplatit vyšší cenu než členové rodiny. Vlastník může přinést některé oběti aby mohl být proveden vnitřní převod na další generaci (např. akceptování nižší ceny, rozložení platby, setrvání v podniku po delší přechodnou dobu, atd.).
Co by tedy vlastník měl udělat?
Studie ukazují, že lidé, kteří si napíší svoje cíle jsou snáze schopné dosáhnout svých cílů, než ti kteří tak neučiní. To dokazuje osobní odpovědnost a osobní závazek k dosažení vlastních cílů. Krok č. 1 při plánování EXITu je zdaleka nejdůležitější krok. Efektivní EXIT plán nemůže být vytvořen bez náležité pozornosti a opatrného zvážení, případně definice vlastníkových osobních, finančních a podnikatelských cílů.